Životy slavných

Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 měly být výkladní skříní nacismu a měly potvrdit Hitlerovu teorii o nadřazenosti árijské rasy. Tu však staví na hlavu neskutečně talentovaný černošský mladík, který už několik let udivuje Spojené státy: na olympiádě vyhrál Jesse Owens celkem čtyři zlaté: v běhu na 100 a 200 metrů, ve skoku dalekém a zcela nečekaně také ve štafetě na 4×100 metrů. Jeho zářivá kariéra však nepokračuje dál – naopak. Končí velmi neslavně, těžko si vydělává na živobytí, pro zábavu bohatých dokonce třeba soutěží s koňmi, kterým nechává velký náskok. Částečného uznání se mu dostane až v roce 1955.

Jana Janského známe jako objevitele krevních skupin. Tento pro medicínu naprosto převratný objev přednesl na půdě Spolku českých lékařů 15. listopadu 1906. Nicméně jeho životní příběh je zamotaný a v podstatě tragický. Muž, který se podle všech předpokladů měj stát celosvětovou hvězdou, zemřel v zapomnění a Nobelovu cenu za objev krevních skupin získal někdo úplně jiný.

Kromě toho, že Andy Warhol (1928–1987) zázračně unikl smrti, musel čelit spoustě dalších výzev: odmalička byl neduživé a nemocné dítě, byl přecitlivělý a melancholický. Jako umělec měl ale neúnavnou energii, jeho talent byl nesporný, originální a navíc rozkročený přes vícero odvětví – výtvarné (ilustrátor, malíř, grafik, zakladatel pop-artu), filmové (natočil několik minimalistických snímků), literární (vydával časopis Interview) i hudební (byl manažerem skupiny Velvet Underground).

Mohla mít všechno – milujícího manžela a život v luxusu bez toho, aniž by kdy musela hnout prstem. Florence Nightingalová, dívka z prominentní britské rodiny, se ale rozhodla všeho vzdát a zasvětit veškerý svůj čas pomoci druhým. Ve 24 letech tak odešla z domova a začala cestovat po evropských nemocnicích s jasnou ideou – stát se tou nejlepší zdravotní sestrou.

Král obuvi, český Henry Ford, jeden z největších podnikatelů své doby i celé naší historie. Zlínský rodák Tomáš Baťa měl mnoho lichotivých přívlastků a není se čemu divit. S obrovským nasazením od píky vybudoval celosvětové obuvnické impérium, přičemž zavedl metody řízení výroby a systémy motivace pracovníků, které se ekonomové a manageři učí dodnes. Pracovní zápal se mu však nakonec stal i osudným...

Je konec roku 2006 a v iráckém hlavním městě Bagdádu vrcholí jeden z nejsledovanějších soudních procesů v historii. Obžalovaným není nikdo jiný než bývalý prezident Saddám Husajn. Před zvláštním tribunálem se zodpovídá z podílu na masakru 148 šíitů v městečku Dudžail, ke kterému dal v roce 1982 rozkaz. Soud trvá víc než rok a Husajn během procesu jakoukoliv vinu odmítá. Důkazy proti němu ale nakonec mluví jasně. 5.listopadu 2006 tak soudci vynesou rozsudek: trest smrti oběšením. Husajnovi advokáti se sice okamžitě odvolají, verdikt se jim už ale zvrátit nepodaří. O měsíc později tak bývalý prezident a neomezený vládce Iráku skončí na popravišti. V čele Iráku stál 24 let. Během nich zavlekl zemi do několika devastujících válek a při různých čistkách a genocidách přišlo o život na čtvrt milionu lidí.

Karel Veliký byl opravdu výjimečným panovníkem – ohněm a mečem vytvořil největší středověkou říši Evropy sahající od Severního moře až po Pyreneje a Řím. Mimo jiné je první a poslední v dějinách, komu se podařilo do jednoho státního útvaru sloučit území dnešního Německa a Francie. Proto se bere za prvního sjednotitele starého kontinentu a někdy se mu také přezdívá „Otec Evropy“. Také se mu podařilo říši udržet pohromadě díky reformám, kterým dnes říkáme „karolinská renesance“. Sjednocení měr a vah (který v anglosaském světě je živý dodnes), nový peněžní systém (ve Francii používaný do Velké revoluce), důraz na školy a vzdělanost. Kdo se chtěl podílet na správě říše, musel umět číst a psát. Paradoxní je, že sám Karel se – i přes ohromnou snahu – nenaučil psát (a zřejmě ani číst) a musel se podepisovat důmyslným obrázkem-monogramem, který ho naučili jeho rádcové. Zřejmě trpěl dyslexií a dysgrafií.

Je to už skoro půl století, co v listopadu roku 1975 opustil dvacetiletý Bill Gates prestižní Harvardovu univerzitu v Bostonu, aby se věnoval práci pro společnost Microsoft (tehdy ještě psanou Micro-Soft), kterou založil se svým kamarádem Paulem Allenem. Ke studiu se už nikdy nevrátil. Začala tím však cesta, která z něj udělá nejbohatšího člověka světa, jednoho z nejúspěšnějších podnikatelů všech dob a respektovanou i oceňovanou osobnost (mimo jiné obdržel Řád britského impéria).