Na poličce

Dnešní dil je Tak trochu Freestyle, vysvětlující proč nebyli podcasty dobré tři měsíce. Důvod byl jednoduchý: vyhoření. Fenomén, který je velmi plíživý, z počátku nenápadný, ale velmi nebezpečný. Fenomén, který je schopný dostat lidi až na úplné dno. Jak se vůbec stane, že je člověk natolik vyčerpaný, až není schopen odpočívat? Kam šlověka takovéto stavy mohou zavést? A Jak vyhoření může ovlivnit víru člověka? To vše a mnohem více v dnešní epizodě.

Dnes přijala mé pozvání Péťa Jílková. Péťa je v Poličce známou postavou, a vypočítat vše, čemu se věnovala a věnuje, by zabralo notnou chvíli. Je to totiž žena plná energie a optimismu, který rozdává kolem sebe téměř stále, a hlavně komukoliv. Je jí jedno odkud jste. Vždy pro vás bude mít laskavé slovo. Jak sama říká, jejímy největšími projekty jsou centrum Pontopolis, a její rodina. V centru Pontopolis pak šíří osvětu o cizincích, menšinách, jiných kulturách, a pomáhá cizincům ze všech koutů světa. O její činnosti v Pontopolisu, nenávistných reakcích stran multikulturní činnosti, či adopci holčičky z Konga jsem si dnes s Péťou povídal.Zároveň je dnešní díl podcastu také lehce propagační. Chceme vás jeho prostřednictvím pozvat na benefiční koncert Děti Dětem, který se uskuteční tento pátek v kostele sv. Jakuba v Poličce od 17:00, a jehož prostřednictvím můžete přispět na sirotčinec Orutindo v Ugandě. Více informací o koncertu a o tom jak přispět naleznete v odkaze v popisku. Odkaz na koncert Děti dětem

Za dnešním hostem jsem vyrazil do Prahy, a musím se přiznat, že jsem na něj měl spadeno už dlouho. Byla zde však velká otázka jak se s ním spojit. Nahrávání z Mongolska je i přes dnešní možnosti online propojení přece jen komplikací. Když jsem se tedy dozvěděl, že je Misionář Jára Vracovský momentálně v Česku, neváhal jsem ani chvíli a hned si s ním domluvil schůzku. O jeho Misiích v Mongolsku a jeho zážitcích z této pozoruhodné, ale velice chudé země, jsem měl možnost si s ním dnes povídat.

U letošního vánočního speciálu jsme se zaměřili na jednu otázku, která trápila, trápí, a trápit bude spoustu dětí: Jak vlastně vypadá ježíšek. Tato postavička není nikde přesně pospána. Často je spojována s malým ježíškem v Jesličkách, ale v dětské logice je často nepředstavitelné že by toto mamlé miminko mělo být schopné unést tolik dárků. Dětská mysl a představivost se s tím tedy vypořádá po svém. A tak jsme vzali mikrofon, a vyrazili do ulic se ptát lidí, jak si jako malí představovali ježíška.

V dnešním díle podcastu Na poličce přijala pozvání Majdy Větrovské Lékařka Monika Martinů. Díky závažné nemoci ztratila Monika poměrně brzo schopnost svobodného pohybu a zůstala upoutána na kolečkové křeslo. I přes to dala život dvěma krásným dětem, svou láskou zahrnula nejen je, ale i svého manžela, a svým nezdolným optimismem často nakazí i lidi kolem sebe. 

Pozvání Vaška Větrovského dnes přijal jeho kolega, Tomáš Kroulík. Ten je vášnivým sportovcem, ale především pracoval šest let jako vychovatel ve vazební věznici v Hradci Králové. Jak člověk, který studuje pedagogickou školu, skončí jako vychovatel ve vězení? Jaká míra úspěšné nápravy trestanců je v rámci ČR? Pociťují odsouzení vůbec lítost za své činy? To vše a mnohem víc se dozvíte v této epizodě.

Smrt. Dříve či později se s ní setká každý, a přesto zůstává v naší společnosti svým způsobem stále určitým tabu. Právě proto jsem si dnes jako hosta pozval Pátera Milana Romportla z Borové, který mimo jiné působí jako kaplan v domácím hospici Svatého Michaela, zřízeného při oblastní charitě Polička. V této službě se s umírajícími setkává na pravidelné bázi, a má možnost je vyprovázet na onu pomyslnou poslední pouť. Jak mluvit s umírajícími? Čeho se lidé na smrti obávají? A může pravidelné setkávání s umírajícími ve finále učinit člověka šťastnějším? To jsou jen některá témata, o kterých jsem se s páterem Romportlem mohl bavit.

Od dnešní epizody se spolu se mnou bude u mikrofonu střídat moje ségra Majda, Kterou si můžete pamatovat mimo jiné ze třetí epizody, kde mluvila o svém příběhu s poruchami příjmu potravy. Na tento díl se rozhodla v dnešní, a své první, epizodě Majda navázat. Jako hosta si pozvala naší maminku Janu Větrovskou, a bavila se s ní o tom, jak celou situaci, kdy se jí před očima trápilo, ubližovalo si, a v podstatě se pomalu zabíjelo její vlastní dítě, a ona často nevěděla co s tím dělat, vnímala ze svého pohledu matky. Tento díl mimo jiné vznikl také jako určitá forma pomoci a podpory pro matky, které si prochází podobnou, ne-li stejnou situací, ve které si připadají sami, a stejně jako Jana, často bezradné a bezmocné.